Kdo dnes pomůže podnikům?

Dříve bývalo vše jednodušší. Stačilo něco koupit, prací tomu dodat to, čemu se říká přidaná hodnota, prodat to, ze zisku zaplatit daně a z toho zbylého žít. Ovšem čas kvapí a je-li společnosti posledních desítek let něco vlastní, pak je to především to, že se rozrůstá byrokracie a vše se komplikuje.
Jistě, ne všechna rozhodnutí ‚shůry‘ lze považovat za špatná, ne všechna lze šmahem odsuzovat. Ale přesto bohužel až příliš často platí ono už zlidovělé rčení ‚dej blbci funkci a vymyslí lejstro‘.

Úředníků máme čím dál víc a tito nejednou vymyslí kdeco, jen aby vykázali nějakou činnost, prokázali ‚smysl‘ své práce a udrželi si své místo v teple nějaké té kanceláře. A podnikatelé stejně jako klidně i státní firmy jsou pak těmi, kdo na to doplácejí.

Protože ruku na srdce! Jak má soukromník efektivně podnikat, musí-li co chvíli vyplňovat stohy formulářů, výkazů, hlášení a potvrzení, má-li sledovat kdejakou aktualizaci, aby věděl, kolik a kdy musí zaplatit té či oné instanci? Jak má tento smysluplně provozovat svůj podnik, pokud musí kromě plateb svým dodavatelům a plateb od svých odběratelů hlídat i to, aby bylo vše včas a v řádné výši zaplaceno na daních a četných dalších poplatcích, aby se splnil ten či onen odvod a aby bylo vše také bezchybně zaúčtováno? Jak má spolupracovat dejme tomu se zahraničními partnery, znamená-li to pro něj znát i nejeden neméně komplikovaný předpis platící v cizině a nějak ho skloubit s předpisy našimi?
Je to učiněný horor. Skoro by se dalo říci, že se z našich firem stávají úřadovny, které jen tak na okraj i něco vyrábějí, vynalézají, prodávají nebo jsou nějakým jiným způsobem užitečné. Pokud jim na to zbyde nějaká ta chvilka mezi zkoumáním lejster a paragrafů.

A proto je třeba kvitovat s povděkem, že existuje i podnikový software, jenž podnikatele značného množství podobných povinností zbavuje. Díky němuž to mají podnikatelé snazší v oblasti účetnictví, personálního informačního systému, analýz, aktualizací a podobně. Protože nebýt tohoto, možná bychom dnes chodili do obchodů, kde bychom potkávali jen úředníky, kteří by nám mezi vyplňováním formulářů snad stihli i něco prodat. Dejme tomu rohlík od pekaře, vlastnícího jednu pekárnu a u ní velkou kancelářskou budovu, kde by mu desítky úředníků vyřizovaly štosy dokumentů povolujících uhníst těsto a zatopit v peci. Pokud by to stihl do obchodu přivézt šofér, mající kabinu plnou výkazů a razítek.