Koupit nebo nekoupit

Nebudu se teď zabývat rodiči, kteří patří do extrémní skupiny biorodičů a svým dětem nedovolí vzít do úst pomalu nic, co není vypěstované nebo vyrobené doma. Chodíte-li na nákupy do běžných supermarketů, občas koupíte něco na trhu nebo v nějaké specializované prodejně, tak jste se možná také již někdy zamysleli nad tím, jak kvalitní je zboží, označené jako dětské. Ať už jde o dětskou šunku, dětské párky, dětský jogurt, bonbony, sušenky, nápoje…

Například u té šunky sleduji při nákupu hlavně podíl masa. To také u té pultové je asi to jediné, co se dá zjistit. Dětská ho má asi 84%, což mi přijde málo. Ale předpokládám, že bude mít nižší podíl soli, což by se dalo zjistit porovnáním té balené. U dětských pribináčků je zajímavé pozastavit se nad složením, které je popsané na kelímku. Sice vám velkým písmem sdělují, že neobsahují éčka, umělá barviva a další věci, které by mohly potencionálním kupcům vadit, ale jediný poctivý, který se skládá pouze ze smetany, cukru a tvarohu je Lipánek. Ve všech ostatních najdeme ještě další složky, jako jsou želatina, zahušťovadla a podobně.
Dětské nápoje jsou vůbec kapitolou samy pro sebe. Příliš cukrů a barviv a dalších nežádoucích složek. Navíc si na ně děti velmi rychle zvyknout a donutit je pak pít třeba obyčejnou vodu, to je nad lidské síly. Raději s nimi vůbec nezačínat. Dnes jsou na trhu bez problémů k dostání koncentráty jablečné a jiných šťáv, ze kterých můžete dětem umíchat džusy a naředit je podle potřeby.

Dětské ovocné kapsičky se složením taktéž hodně liší. Dobré je sledovat podíl ovoce, aby ho bylo opravdu 100%, a pak také v jakém poměru jsou složky zastoupeny. U malých dětí je třeba dávat pozor na ovoce exotické, na které mohou mít alergickou reakci. Vysoká cena nemusí nutně znamenat vysokou kvalitu a hlavně musí vašemu dítku chutnat.