Zákeřné choroby

Tak už to v životě chodí. Člověk si něco málo urve od huby, má něco málo bokem a těší se, jak si za to koupí třeba něco na zub a hups, už je tu nemoc. Neznalý jedinec ihned vystartuje k lékaři, mylně se domnívaje, že jej tento vyléčí. Zde obdrží poukaz na „rakev obyčejnou papírovou“ a jedno extra spálení a je milostivě propuštěn.

Tak. Dosti legrácek a přihlouplých žertíků a budeme se bavit vážně.

Když na člověk nějaká nemoc přijde, většinou se pokusí zbavit se toho sám a běží do lékárny. Poučen řádně internetem, nedbaje lékárníka, co mu má do toho nějaký nedouk kecat že, vybere si co potřebuje a hodlá zaplatit. Jenže ouha, nedouk přinese žádaného jen půlku. Zbytek prý není. Každý, kdo tohle zažil a asi není takového člověka, kterému by se to nestalo, jistě ví, jak byl naštvaný, že s horečkou musí běžet ještě jinam, většinou ke konkurenci. Ale nedá se nic jiného dělat. A že tam to mají je známka toho, že sem léky vozí, kdežto do té první lékárny ne. Zásobování léky vázne, to je jasné, povídá si člověk a hned tuto zprávu dává k lepšímu tu i onde. A když pak má čas, roznese to po okolí.

Nyní je na soudném člověku, aby uvěřil, nebo začal pátrat. A protože uvěřit je rychlejší a pohodlnější, je z toho fáma, že zásobovači rudnou na každém kroku. Ale ono je to celé poněkud jinak.

Distribuce léčiv je podnik jako každý druhý, se svými zaměstnanci, starostmi, technickými problémy a tak dále a tak dále. Ani zde to nemůže být bezproblémové a pokud některý výrobce stagnuje, většinou je to dáno za vinu jim. Jenže oni nemohou vzít léky tam, kde nejsou.

Další věc je ta, že je musí někdo v té či oné lékárně objednat. Protože například řidič, který léky vozí nemůže vědět, že tam ten a ten lék už není a že před týdnem došel.

Nuže, až příště nebude ve vaší lékárně nějaký lék, nechte si zavolat vedoucího a požádejte jej slušnou formou, zda by nemohl věc zařídit tak, aby lék měli.